ASEV, Lockheed Martin

Japonské monstrum ASEV: První fotografie odhalují skutečnou velikost budoucího protiraketového kolosu

Stavba první ze dvou japonských lodí třídy ASEV (Aegis System Equipped Vessel) pokročila o další významný krok. Podle nedávno zveřejněných fotografií z loděnice Mitsubishi Heavy Industries v Nagasaki byl na plavidlo instalován hlavní integrovaný stěžeň (Integrated mast), který mu dodává impozantní siluetu. Právě na tuto konstrukci budou později umístěny čtyři rozměrné antény radaru AN/SPY-7(V)1, jenž tvoří jádro senzorové výbavy celého projektu.

ASEV, @kensakai9310
ASEV, @kensakai9310

Neobvykle velké rozměry integrovaného stěžně souvisí přímo s velikostí anténních polí radaru AN/SPY-7(V)1 od Lockheed Martin. Každá ze čtyř obdélníkových antén má být vysoká zhruba 4,3 metru, což je řadí do podobné velikostní kategorie jako pole radaru AN/SPY-6(V)1 (AMDR) od Raytheonu, instalovaného na amerických torpédoborcích třídy Arleigh Burke ve verzi Flight III. Nové fotografie ovšem vyvolávají otázku, zda nejsou antény SPY-7 ve skutečnosti ještě větší, než se dosud předpokládalo.

Velikost a umístění mají zajistit vyvýšenou pozici pro rozměrná anténní pole, jde přitom o odklon od dosavadní praxe, kdy japonské torpédoborce i americké lodě třídy Arleigh Burke umisťují antény přímo na hlavní nástavbu. Vyvýšená poloha má poskytovat nerušený výhled až k horizontu, což má význam nejen pro protiraketovou obranu, ale i pro sledování nízko letících dronů a řízených střel mířících přímo na loď samotnou.

Radar SPY-7 nabízí přibližně pětinásobnou schopnost sledování cílů oproti staršímu radaru SPY-1, a to včetně zvládání takzvaných „lofted“ trajektorií a současných útoků více balistických střel. Pasivní radar SPY-1, poprvé nasazený v 70. letech spolu se systémem Aegis, dodnes slouží na japonských torpédoborcích tříd Kongó, Atago a Maja.

Radar AN/SPY-7 je nejnovější generace víceúčelového námořního radaru vyvinutého společností Lockheed Martin, který je optimalizován především pro sledování balistických střel. Radar využívá technologii aktivního elektronického snímání paprsku (AESA) s polovodičovými vysílači na bázi nitridu galia (GaN), což přináší výrazně vyšší výkon, energetickou účinnost i spolehlivost oproti starším systémům. Díky plně digitální architektuře dokáže SPY-7 současně sledovat stovky cílů, od balistických raket ve vysokých vrstvách atmosféry až po nízko letící střely s plochou dráhou letu nebo letouny.

Radar je zároveň úzce integrován s bojovým systémem Aegis Combat System, který zajišťuje automatické vyhodnocení hrozeb a navedení interceptorů, například střel SM-3 určených k ničení balistických raket ve střední fázi letu. SPY-7 tak představuje zásadní technologický krok v oblasti námořní protiraketové obrany a umožní japonskému námořnictvu vytvořit mobilní radarový a obranný štít schopný pokrýt rozsáhlé oblasti Tichého oceánu.

Loď ASEV má díky schopnosti CEC (Cooperative Engagement Capability) umožňovat i takzvané vzdálené zapojení, tedy navádění vlastních protivzdušných střel na cíle sledované jinými plavidly v síti. Jde o koncept obdobný tomu, jaký dlouhodobě rozvíjí americké námořnictvo, a který výrazně rozšiřuje efektivní dosah protivzdušné a protiraketové obrany nad rámec toho, co by dokázal samotný senzor jedné lodi.

ASEV: Tempo výstavby, které mohou Spojené státy nebo Rusko jen závidět

První loď byla založena v loděnici Mitsubishi Heavy Industries v Nagasaki v červenci 2025, druhá pak letos v únoru v loděnici Japan Marine United Isogo v Jokohamě. Japonské ministerstvo obrany aktuálně plánuje uvést první plavidlo do služby ještě před koncem japonského fiskálního roku 2027, který končí v březnu 2028. Druhá loď by měla následovat ve fiskálním cyklu 2028, přesahujícím do roku 2029. Z dosavadního tempa prací v Nagasaki lze vidět, že loděnice tento harmonogram zvládají dodržet.

Po zuby ozbrojená loď

Střely SM-3, SM-6 a v budoucnu i interceptory GPI (Glide Phase Interceptor), na jejichž vývoji se Japonsko podílí společně se Spojenými státy, budou umístěny ve dvou blocích vertikálního odpalovacího systému, jednom na přídi a druhém na zádi, s celkovým počtem 128 buněk na loď. Pro srovnání, japonské torpédoborce třídy Maja i americké torpédoborce Arleigh Burke ve verzích Flight IIA a III disponují 96 buňkami, americké křižníky třídy Ticonderoga jich mají 122, a stejný počet 128 buněk jako u ASEV se počítá i u připravovaných amerických bitevních lodí třídy Trump.

Vizualizace a modely dále počítají s dělem ráže pět palců na přídi a dvěma systémy blízké obrany Phalanx spolu s dalšími automatickými kanóny.

Ačkoliv je hlavním posláním ASEV protiraketová obrana, japonské plány počítají s postupným rozšířením schopností i o údery na pozemní a námořní cíle. Okřídlené střely Tomahawk a nová verze protilodní střely Type 12 s prodlouženým doletem mají být do výzbroje doplněny přibližně v horizontu roku 2032. Později mají přibýt i vysokoenergetické laserové zbraně pro obranu proti dronům, přičemž velký a robustní trup ponechává značný prostor pro případné doplnění o zatím vyvíjené zbraně v budoucnu.

Se zavedením střel Tomahawk získají ASEV spolu s dalšími japonskými plavidly schopnost hrozit protiúderem na pozemní i námořní cíle do vzdálenosti zhruba 1600 kilometrů, což zapadá do širší japonské koncepce takzvané odstupové obrany, jež má zůstat v mezích současné pacifistické ústavy země. Obě plavidla budou tvořit základ japonské přestavby systému balistické protiraketové obrany (BMD) po zrušení pozemního projektu Aegis Ashore.

Zdroj: TWZ, Japan NewsMilitarnyiNaval News
Autor/Licence fotografie: Umělecká představa lodi ASEV, Lockheed Martin